Přes supercentralizaci k decentralizaci

 Občas slyším, jak nám nové technologie umožní energetickou soběstačnost a nezávislost na centralizované energetice. Taky se těším na svět, kde každý budeme mít na oblečení či na hlavě solární panel (někteří ho už máme 🙂 ) a budeme chodícími elektrárnami.

 

Celý příspěvek

D.Korowicz: Na růst už není čas

Problém je, že obnovení ekonomického růstu možná nezávisí tak úplně na našem rozhodnutí. Domnívám se, že jsme přibližně dosáhli limitů růstu, plus mínus pár let. Náš finanční a peněžní systém, do něhož vkládáme svou důvěru a očekávání a který je tím pádem naší vírou, čím dál víc ztrácí na stabilitě, protože nám zdaleka nedokáže dát to, co sliboval. Tok ropy (a tedy i jídla), který je základem globální socio-ekonomické struktury, dosáhl svého maxima. Začínáme stále intenzivněji pociťovat změny klimatu a nedostatek vody. Naši zranitelnost vůči těmto limitům navíc znásobuje závislost na komplexní globalizované ekonomice, jejích strukturách a dynamice.

Celý článek: https://www.dropbox.com/s/vcpikpeq3qwp6x3/D.Korowicz-Na%20r%C5%AFst%20u%C5%BE%20nen%C3%AD%20%C4%8Das.docx

Pavel Kraus: Jak získat neexistující zdroje za neexistující peníze

Na začátku června Mezinárodní agentura pro energii (IEA) publikovala studii o potřebě budoucích  investic do energetiky[1]. U nás o tom informoval například server IHned[2]. Informace  v českých sdělovacích prostředcích se ale vesměs omezily na zdůrazňování velikosti potřebných investic: 48 biliónů dolarů. Ne že by to nebylo ohromující číslo.
Úplně se vymyká představivosti, a proto třeba řekněme, že pokud má stodolarová bankovka  tloušťku dejme tomu 0.2 mm, k poskládání této sumy bychom museli takové bankovky  naskládat do sloupečku vysokého 96 000 km. Jenže tento druh úvah nám o energetice moc  neřekne. Podívejme se proto, jak na zprávu reagovaly některé zahraniční zdroje.

Celý příspěvek

Záznam ze semináře se Zdeňkou Petákovou – Nerostné suroviny a limity růstu

Zdeňka Petáková

Další informace:

Závislost na fosilních palivech nás vede do krize

Naše závislost na energii z fosilních zdrojů je velkou výzvou, nejen technologicky, ale i pro naši kulturu, společnost a demokracii. Paul Allen v The Ecologist zkoumá, kde se to zvrtlo.

Ten příběh začal před 400 miliony lety kdy začaly vznikat obrovské zásoby fosilních paliv. Využíváme je nyní jako koncentrované a relativně snadno dostupné konzervy sluneční energie, kterou země nasávala fotosyntézou. Lidé dlouho vůbec netušili, jaká energie se skrývá pod jejich nohama. Až do 19. století jsme využívali pouze pravidelný roční přísun sluneční energie, ať už přímo, či ve formě dřeva a rostlin.

Fosilní paliva změnila všechno

Objevení fosilních paliv bylo od začátku 20.století jednou z příčin prudké expanze průmyslu. Těžba byla velmi zisková a  celá společnost i ekonomický systém byl nastaven na zvyšování spotřeby energie a stálém růstu. Donedávna levná a dostupná fosilní energie ovládla téměř všechny aspekty našeho života. Přestože praxe vyjadřování sociálního statusu okázalou spotřebou je stará jako civilizace sama, teprve fosilní paliva umožnila stejné chování širokým vrstvám obyvatelstva. Generace vyrůstají s vědomím, že světlo bude stále svítit a obchody budou stále plné zboží. A že budeme mít větší radost a pocit úspěchu, když budeme více jíst, cestovat a spotřebovávat.

Závislost na fosilních palivech nás vede do krize

Díky dostatku energie vidíme úžasný pokrok v medicíně, vědě a jiných oborech. Fosilní paliva umožnila úžasnou transformaci a vývoj, na druhou stranu však není možné v tomto pokračovat donekonečna. Celý systém neustálého zvyšování spotřeby i růstu je provázen destrukcí, vyčerpáváním a kapitalizací přírody i lidí, kteří v ní žijí. Spalováním fosilních paliv vzniká obrovské množství CO2, které závažným způsobem ovlivňuje ekosystémy země. Snižování těžby konvenčních zdrojů ropy a plynu povede k závažným otřesům ekonomik, které na nich stále ještě podstatným způsobem závisí. Společnost si však vytvořila hluboce zakořeněná tabu, která umožňují lidem bezmyšlenkovitě a spokojeně si znovu a znovu užívat slasti nákupních center, tak jako si kuřák nepřipouští riziko rakoviny plic.

Můžeme se vůbec bez fosilních paliv obejít?
Když lidé vůbec neumí či nechtějí o takové budoucnosti přemýšlet, mohou ji vůbec vytvořit? V Británii vznikl projekt Bezfosilní Británie (The Zero Carbon Britain project), který pomáhá lidem přemýšlet o budoucnosti jinak. Nedávná zpráva O budoucnosti jinak (Rethinking the Future) nabízí scénáře, které mohou být základem debaty o budoucnosti. Zpráva ukazuje, že kombinací chytrých řešení v produkci potravin, výživě, stavebnictví, dopravě, užití energie a půdy lze snížit emise CO2 na nulu, při udržení rozumného životního standartu.

Taková rychlá dekarbonizace je zatím mimo hranice „politicky možného“ a je proto pro naši společnost i demokracii velkou výzvou. Technicky je změna možná velice rychle, potřebujeme však kulturní posun ve společnosti, aby k tomu mohlo dojít.

Konec příběhu ještě není napsán
Ačkoli metody jako frakování plynu z břidlic jsou prezentovány jako zdroje levné a dostupné energie. Ve skutečnosti však další investice do fosilní infrastruktury udržují moc fosilních lobbystických skupin, které brání řešení klimatických změn. Máme mocné nástroje a technologie, kterými můžeme pokrýt naši spotřebu využitím sluneční energie. Konec příběhu ještě není napsán, závisí na tom, který složitý systém se změní dříve, zda náš technicko-ekonomický systém  nebo biologicko-klimatický systém země.

Je zřejmé, že na výzvy 21.století nestačí reagovat nástroji století dvacátého. Stejně tak musíme změnit způsob myšlení o budoucnosti. Musíme si umět představit, jaké by to bylo žít ve světě, ve kterém bychom dokázali obnovit náš vztah s přírodou a změnit naši závislost v sílu. Pokud začneme měnit náš životní styl, kulturu i technologie, uvidíme náznak budoucího udržitelné budoucnosti a další kapitoly vztahu lidí a energie kolem nás. Celý článek 

Odkaz

Systémová podpora obnovitelných zdrojů v Horním Rakousku – Proč tam ano a u nás ne?

Systematická podpora znamená, že je pravidelně zpracovávána energetická koncepce Horního Rakouska, která je průběžně aktualizována a každoročně se důsledně sleduje její plnění. Poslední platná energetická koncepce Horního Rakouska se jmenuje „Energetická budoucnost 2030“ (Energie Zukunft 2030) a má mj. za cíl, aby do roku 2030 byla veškerá (!) spotřeba elektřiny a tepla kryta výrobou z obnovitelných zdrojů. Jakých výsledků Horní Rakousko za poslední desetiletí dosáhlo? Ačkoliv je zajištěn hospodářský růst (od roku 2005 se zvýšil hospodářský růst Horního Rakouska o více než 21 %), spotřeba energie se nezvyšuje, byla dokonce za stejné období snížena o 0,75%.