Limity uhelné minulosti

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) pokračuje v neblahé tradici manipulací, triků a prosazování zájmů velkých firem proti zájmům občanů. Ministr Mládek ve 2 ze 4 variant dalšího postupu kolem územně-ekologických limitů plánuje prolomení limitů na dole ČSA a bourání Horního Jiřetína, přestože státní energetická koncepce s uhlím za limity z tohoto dolu nepočítá. Jediným smyslem těchto variant tedy je otevření prostoru pro manipulaci veřejného mínění a vytváření tlaku na politiky ze strany uhelné lobby.

http://milansimonik.blog.idnes.cz/c/446441/Limity-uhelne-minulosti.html

Reklamy

Energetická koncepce promarněných příležitostí

Těsně před vánoci projednávala vláda na novou energetickou koncepci. Kontroverzní dokument předkládaný Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) slibuje tři nové jaderné bloky a stále ponechává otevřenou možnost prolomení těžebních limitů v severních Čechách. Úředníci na MPO, ČEZ i těžký průmysl by si konečně měli přiznat, že vývoj energetiky v Evropě jde jiným směrem, než si ve svých byznysplánech představovali. Souhlasím s autory koncepce, že budoucnost a vývoj technologií jsou těžko předvídatelné, ale právě proto bychom s dotováním stavby drahých a těžkopádných jaderných bloků neměli zbytečně spěchat. Energetické bezpečnosti domácností i regionů mnohem více přispěje rozvoj decentralizované energetiky s maximálním využitím potenciálu místních zdrojů, tedy úspor a obnovitelných zdrojů. Energetika v Evropě prochází velmi turbulentním obdobím, které není známkou krize, ale počátkem skutečné revoluce v energetice…
Celý článek: http://milansimonik.blog.idnes.cz/c/441491/Energeticka-koncepce-promarnenych-prilezitosti.html

Stát daruje denně Pavlu Tykačovi 20 milionů korun

Četba pro všechny, kdo tvrdí, že dotace pro obnovitelné zdroje křiví trh.
Zatímco v Německu těžařské firmy platí státu za těžbu uhlí 12% z tržní ceny, v Česku je to směšných 1,5%.

Celý článek: Stát daruje denně Pavlu Tykačovi 20 milionů korun

 

Záznam ze semináře se Zdeňkou Petákovou – Nerostné suroviny a limity růstu

Zdeňka Petáková

Další informace:

Závislost na fosilních palivech nás vede do krize

Naše závislost na energii z fosilních zdrojů je velkou výzvou, nejen technologicky, ale i pro naši kulturu, společnost a demokracii. Paul Allen v The Ecologist zkoumá, kde se to zvrtlo.

Ten příběh začal před 400 miliony lety kdy začaly vznikat obrovské zásoby fosilních paliv. Využíváme je nyní jako koncentrované a relativně snadno dostupné konzervy sluneční energie, kterou země nasávala fotosyntézou. Lidé dlouho vůbec netušili, jaká energie se skrývá pod jejich nohama. Až do 19. století jsme využívali pouze pravidelný roční přísun sluneční energie, ať už přímo, či ve formě dřeva a rostlin.

Fosilní paliva změnila všechno

Objevení fosilních paliv bylo od začátku 20.století jednou z příčin prudké expanze průmyslu. Těžba byla velmi zisková a  celá společnost i ekonomický systém byl nastaven na zvyšování spotřeby energie a stálém růstu. Donedávna levná a dostupná fosilní energie ovládla téměř všechny aspekty našeho života. Přestože praxe vyjadřování sociálního statusu okázalou spotřebou je stará jako civilizace sama, teprve fosilní paliva umožnila stejné chování širokým vrstvám obyvatelstva. Generace vyrůstají s vědomím, že světlo bude stále svítit a obchody budou stále plné zboží. A že budeme mít větší radost a pocit úspěchu, když budeme více jíst, cestovat a spotřebovávat.

Závislost na fosilních palivech nás vede do krize

Díky dostatku energie vidíme úžasný pokrok v medicíně, vědě a jiných oborech. Fosilní paliva umožnila úžasnou transformaci a vývoj, na druhou stranu však není možné v tomto pokračovat donekonečna. Celý systém neustálého zvyšování spotřeby i růstu je provázen destrukcí, vyčerpáváním a kapitalizací přírody i lidí, kteří v ní žijí. Spalováním fosilních paliv vzniká obrovské množství CO2, které závažným způsobem ovlivňuje ekosystémy země. Snižování těžby konvenčních zdrojů ropy a plynu povede k závažným otřesům ekonomik, které na nich stále ještě podstatným způsobem závisí. Společnost si však vytvořila hluboce zakořeněná tabu, která umožňují lidem bezmyšlenkovitě a spokojeně si znovu a znovu užívat slasti nákupních center, tak jako si kuřák nepřipouští riziko rakoviny plic.

Můžeme se vůbec bez fosilních paliv obejít?
Když lidé vůbec neumí či nechtějí o takové budoucnosti přemýšlet, mohou ji vůbec vytvořit? V Británii vznikl projekt Bezfosilní Británie (The Zero Carbon Britain project), který pomáhá lidem přemýšlet o budoucnosti jinak. Nedávná zpráva O budoucnosti jinak (Rethinking the Future) nabízí scénáře, které mohou být základem debaty o budoucnosti. Zpráva ukazuje, že kombinací chytrých řešení v produkci potravin, výživě, stavebnictví, dopravě, užití energie a půdy lze snížit emise CO2 na nulu, při udržení rozumného životního standartu.

Taková rychlá dekarbonizace je zatím mimo hranice „politicky možného“ a je proto pro naši společnost i demokracii velkou výzvou. Technicky je změna možná velice rychle, potřebujeme však kulturní posun ve společnosti, aby k tomu mohlo dojít.

Konec příběhu ještě není napsán
Ačkoli metody jako frakování plynu z břidlic jsou prezentovány jako zdroje levné a dostupné energie. Ve skutečnosti však další investice do fosilní infrastruktury udržují moc fosilních lobbystických skupin, které brání řešení klimatických změn. Máme mocné nástroje a technologie, kterými můžeme pokrýt naši spotřebu využitím sluneční energie. Konec příběhu ještě není napsán, závisí na tom, který složitý systém se změní dříve, zda náš technicko-ekonomický systém  nebo biologicko-klimatický systém země.

Je zřejmé, že na výzvy 21.století nestačí reagovat nástroji století dvacátého. Stejně tak musíme změnit způsob myšlení o budoucnosti. Musíme si umět představit, jaké by to bylo žít ve světě, ve kterém bychom dokázali obnovit náš vztah s přírodou a změnit naši závislost v sílu. Pokud začneme měnit náš životní styl, kulturu i technologie, uvidíme náznak budoucího udržitelné budoucnosti a další kapitoly vztahu lidí a energie kolem nás. Celý článek 

Odkaz

Enviweb: Břidličná bublina co nevidět praskne
Vychází najevo, jak je to s onou pohádkovou ziskovostí těžby. Investigativcům z New York Times se loni podařilo dostat se k interním dokumentům těžebních společností, které mluví o tom, že těžba od prosince 2011 stagnuje. Výtěžnost vrtů totiž klesá mnohem rychleji, než se předpokládalo, i u těch nejlepších polí je po 36 měsících vyčerpáno až 95 procent zásob. Kanadský geolog David Hughes předpovídá, že kapitálové vstupy nutné ke kompenzaci poklesu výtěžnosti se budou časem zvyšovat, protože nejvydatnější ložiska jsou už vytěžena a vrtání se přesouvá do oblastí nižší kvality. Podle něj bude takto možné situaci protahovat ještě čtyři roky, nanejvýš pak do konce desetiletí. Pak nastane prudký pád.
Ve zprávě konzultační firmy Powers Energy Investors můžeme číst: „Situace, kdy druhý největší americký producent zemního plynu z byznysu téměř odešel, je silnou známkou toho, že dnešní bublina u ceny zemního plynu je na pokraji prasknutí. Chesapeake na vrtání břidličných studní žádné peníze nevydělala – a vlastně ani nikdo další – a nyní peníze hlupáků došly.“

Odkaz

Limity těžby chrání 8000 pracovních míst

V rámci územních ekologických limitů těžby je uhlí pro české teplárny prokazatelně dostatek nejméně do roku 2035. Vyplývá to přímo i z návrhu aktualizace Státní energetické koncepce. Potřebu bourat Horní Jiřetín kvůli teplárnám explicitně zpochybňuje samo Teplárenské sdružení, podle něhož není pro takový závěr v současnosti dostatek analytických podkladů – naopak upozorňuje, že prolomení limitů či vytvoření státního podniku by pouze zajistilo tunelářům Pavlu Tykačovi a Janu Dienstlovi uhlí pro jejich elektrárnu Chvaletice